|
V červenci 2004 jsem se na internetu dočetla, že
do ústeckého útulku přivedla Romka staršího kinga ve velmi
špatném stavu. Rozhodnutí bylo rychlé a jednoznačné – přibrat
dalšího psího kamaráda do naší „smečky“, protože „kinga přeci v
útulku nenechám“! Po týdnu povinné karantény jsme se vydali do
Ústí nad Labem. Tricolorek byl skutečně v příšerném stavu –
vyhublý tak, že se kosti daly počítat, zcela ostříhaný, protože
koupel na jeho zanedbanou a nevábně vonící srst nestačila. Z
kinga mu zbyla jen velká, překrásná hlava. Zadní nohy ho v
prvních dnech mnohokrát zradily - možná to byl následek špatného
výživného stavu nebo i nějakého zranění, způsobeného "člověkem".
Když se chtěl v novém domově zapojit do hry s ostatními pejsky,
vadila mu v pohybu i vzrostlejší tráva nebo jitrocel.
Přestože měl v uchu částečně čitelné tetování, nepodařilo se nám
ani s pomocí poradkyně chovu zjistit jeho identitu. Tetování
bylo čtyřmístné, u nás se používají číslice tři. Tenkrát však
pro mě bylo prvořadé, aby se pes dostal do lepší formy a aby u
nás našel lásku a domov, abychom mu vynahradili prožité strasti.
V útulku mu začali říkat Kevi a my u toho zůstali. Pes byl milý
k lidem, ale neustále si všechno bránil proti ostatním psům -
každou granulku, piškotek, každé pohlazení i svůj pelíšek, který
mohla spoluobývat pouze jeho oblíbená fenka. S ohledem na to, co
zřejmě musel prožít, jsme byli k jeho „výstřelkům“ v chování
shovívaví. A tak šel čas a já se smířila s tím, že se nikdy
nedozvím, jaký pejsek s námi trávil část svého života. Stačilo
mi, že byl u nás spokojený a největším problémem, který ho
trápil, byl malý rozjívený tricolorní „synovec“, který si
nerudného „strejdu“ oblíbil a přes strejdovy důrazné námitky se
snažil vetřít do jeho přízně.
Až v prvních dnech dubna 2006 dostal "Keviho příběh" nečekané
rozuzlení. Pes byl znalcem plemene a poradcem chovu pro kingy v
Klubu chovatelů málopočetných plemen psů prokazatelně
identifikován jako švýcarský import Bailey of Country Rose. Po
zkontaktování jeho původní majitelky, která ho bezpečně poznala,
jsem získala i jeho PP. Před lety Baileyho z rodinných důvodů
přenechala na mazlení rodině s dětmi a jak se vyvíjel dále jeho
osud, nikdo neví až do doby, kdy byl přiveden do ústeckého
útulku.
A tak se najednou z nalezeného „bezdomovce“ vyklubal pejsek
velmi zajímavé švýcarské krve, který si v dobách svého
šťastnějšího mládí dokonce vybojoval výstavní tituly - 2x CAJC a
res. CAC. Na závěr musím podotknout, že nejkrásnější okamžik a
velké překvapení jsem zažila, když jsme "Keviho" poprvé oslovili
jeho pravým jménem. Snad s ním měl spojené šťastné chvíle svého
psího života, které se mu v tom okamžiku znovu vybavily. Tolik
radosti a štěstí ve psích očích člověk může vidět snad jen
jednou za život. Tato chvíle se pro mě stala jedním z
nejsilnějších okamžiků, které jsem se svými pejsky prožila.
Velké poděkování a obdiv patří útulku v Ústí nad Labem, kde se
velmi obětavě starají o nalezené pejsky a neméně obětavě se jim
snaží najít nový domov. |
